Příběh čaje - Michal Thoma

„Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, a zachovává si tak všechny přírodní polyfenoly. Po otrhání se čajové lístky nechají nanejvýše dvě hodiny ve stínu zavadnout, nebo se začnou ihned zpracovávat - čili deenzymovat. Záleží na místních zvyklostech a druhu čaje. Oxidaci je zabráněno opražením na pánvi (nejčastější metoda používaná v Číně), propařováním (jež se používá u japonských čajů) nebo pečením. Poté se lístky tvarují a suší, obvykle několikrát za sebou“

„Kissa Yojoki, neboli Kniha čaje, sepsaná zenovým mnichem jménem Eisai v roce 1191, popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje na pět životně důležitých orgánů, obzvláště pak na srdce. Kniha se zaobírá léčebnými účinky čaje, včetně léčby kocoviny, jeho role jako stimulantu, léčení oparů a uhrů, tišení žízně, nápravy poruch trávení, léčení onemocnění nervového systému „beriberi“, prevenci únavy a podporu funkcí močové soustavy a mozkové činnosti.“