Příběh čaje - Michal Thoma

„Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, a zachovává si tak všechny přírodní polyfenoly. Po otrhání se čajové lístky nechají nanejvýše dvě hodiny ve stínu zavadnout, nebo se začnou ihned zpracovávat - čili deenzymovat. Záleží na místních zvyklostech a druhu čaje. Oxidaci je zabráněno opražením na pánvi (nejčastější metoda používaná v Číně), propařováním (jež se používá u japonských čajů) nebo pečením. Poté se lístky tvarují a suší, obvykle několikrát za sebou“

„Za sladkastú chuť v zelenom čaji môže aminokyselina L-theanín, ktorá sa produkuje v koreňoch čajovníkov a odtiaľ je transportovaná do stoniek a listov. Mladšie lístky obsahujú vyšší obsah L-theanínu ako staré listy. Vysoký obsah tejto aminokyseliny určite nájdeme v zatieňovaných čajoch typu Kabusé, Gyokuro a veľmi obľúbenom práškovom čaji Matcha. Tiež ho obsahujú všetky prvozberové (Ichibancha) čaje typu Sencha, Kukicha či Tamaryokucha.“